Homeopatické poradenství

Ing. Dita Broukalová, RHom.    

Tyto stránky slouží pouze pro informativní účely a nenahrazují lékařskou péči.    

Použití homeopatie
Klasická a postklasická homeopatie
Druhy homeopatie u nás
Ceny
O mně
Kontakt
Přednášky a semináře

Poradny: Chomutov
a Nejdek

Homepatika
Historie homeopatie
Psychosomatika

Odkazy:

Nabídka masáží Dita Chomutov
Nabídka masáží Dita Nejdek
Nabídka masáží Tomáš

Historie homeopatie

Za zakladatele homeopatie je považován německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843), objevil homeopatii před 200 lety při léčbě malárie, ředěním chininu.

Byl velmi nespokojen s tehdejšími lékařskými postupy – jako pouštění žilou, užívání jedovatých léků s velkými vedlejšími účinky, používání silných projímadel – které byly většinou velice bolestivé a neúčinné. Proto hledal vlastní cestu.

Homeopatii objevil při léčbě malárie. Malárie se projevuje periodickou horečkou, pocením a palpitacemi. Hahneman sám na sobě zkoušel užívání chininu (který se používá k léčbě malarie) v malých dávkách a zjistil, že vždy nějaký čas po požití chininu se u něj objeví studená chodidla, otupělost, bušení srdce, třes, pocení, což jsou příznaky malarie. Po nějaké době zase zmizeli.

Z toho odvodil zákon podobnosti. Podobné se léčí podobným, který se v homeopatii používá dodnes. A znamená: Lék, který u zdravého člověka nemoc vyvolává, ji u nemocného léčí.

V klasické medicíně se naproti tomu dost často používá lék, který má opačný účinek, např. zácpa se léčí projímadlem, které vyvolává průjem.

Hahnemana také znepokojovalo, že látky, které používal k léčení, měly vedlejší účinky. Snažil se jich používat, co nejmenší množství, ale stále tam ty vedlejší účinky byly. Tak se je snažil ředit. Tím zase látka ztrácela tu léčivou schopnost. Proto vyvinul nový způsob ředění. Místo aby látku jen obyčejně zamíchal, po každém ředění ji energicky protřepával. Tento proces nazval „třepáním“ a výsledný lék označil jako „potencovaný“. Kromě toho, že lék vyrobený tímto novým postupem neměl žádné vedlejší účinky, Hahnemann zjistil, že Čím více ho naředil (a protřepával), tím účinněji lék působil. Domníval se, že při třepání se z látky uvolňuje jistá síla či energie (při čemž dochází k jistému „otiskování“ do rozpouštědla – tedy do alkoholu nebo vody) a toxické účinky se ztratí.

Hahneman také zavedl pravidlo, že se může podávat pouze jeden homeopatický lék v jednom čase, jinak se účinky homeopatických léků vzájemně narušují.

V roce 1831 se v Evropě rozšířila cholera a Hahnemann se podílel na jejím léčení i na šíření homeopatie při léčbě cholery. Úmrtnost homeopaticky léčených pacientů, byla o 2/3 nižší.

Svoje poznatky sepsal v Organonu racionální léčby. Vyučoval homeopatii v Lipsku.

V průběhu 19. století se homeopatie rychle rozšířila po celé Evropě, do Asie a obou Amerik.

Významným představitelem homeopatie z USA dr. Constantine Hering (1800–1880), který vymyslel Heringovi zákony, ty platí dodnes.

Heringovy zákony léčby:

Shora dolů

Uzdravování po těle obvykle postupuje shora dolů. Např. na hlavě příznaky vymizí jako první a po nich postupně příznaky mizí směrem ke končetinám.

Zevnitř ven

Když pacient spěje k vyléčení, přesouvají se příznaky od orgánů vnitřních (tedy pro život nejdůležitějších) k vnějším (méně důležitým) orgánům a tkáním.

V čase nazpátek

Staré příznaky během uzdravování často znovu vyplynou na povrch, obvykle v opačném pořadí, než v jakém se objevily původně. Imunologové tvrdí, že tělo má schopnost „si zapamatovat“ každé „napadení“, na které kdy reagovalo, a tento proces onu schopnost organismu potvrzuje.

Jak se dostal Hering k homeopatii?

Jako student během svého pobytu v Lipsku asistoval u Dr. Robbiho, který byl odpůrcem homeopatie. Robbi dostal nabídku, aby napsal knihu proti homeopatickému “kacířství”. Odkázal nakladatele na Heringa, protože neměl na psaní čas. Hering se nadšeně vrhl do práce, prostudoval Hahnemannovy publikace, opakoval provingy a podnikl ještě další praktické pokusy jako součást svého výzkumu. Při čtení pojednání o homeopatii nabyl přesvědčení, že tento postup léčení je správný a vyhledal samotného autora publikací – Samuela Hahnemanna, stal se dokonce jeho osobním přítelem (od roku 1824).

V této době se Hering zranil při pitvě na ruce a rána se ošklivě podebrala. Lékaři mu doporučili, aby si dal prst ruky amputovat. On se ale podrobil léčení pomocí homeopaticky zpracovaného léku Arsenicum album (Arsen bílý, oxid arsenitý), ruku si uzdravil a prst zachránil.

Další významný představitel americký lékař dr. James Tyler Kent (1849–1916). Seznámil se s homeopatií, když krátce po svatbě onemocněla jeho druhá žena. Trpěla anemií, nespavostí a nervovou slabostí. V péči lékařů se její stav zhoršoval a byla nucena ulehnout na lůžko na několik měsíců, poté byl k Lucy povolán homeopatický lékař a její stav se začal rychle zlepšovat.

Kentovy knihy materie medika a repertorium se dodnes používá.

Kent věřil, že nemoc má duchovní příčiny.